Fascie a fasciální systém

Fasciální systém představuje rozsáhlou sít pojivové tkáně, která spoluurčuje třídimenzionální architekturu celého těla. Prostupuje a obklopuje orgány, svaly, kosti i nervová vlákna a je významnou součástí celotělového systému přenosu tenzních sil [1, 2]. V rámci korektní terminologie je třeba rozlišovat mezi pojmy „fasciální systém“ a „fascie“, které byly vymezeny na 4. Mezinárodním kongresu společnosti pro výzkum fascií (Fascia Research Society) v roce 2015 [3]. První z termínů, fasciální systém, je více spojován s funkčními aspekty celé rozsáhlé fasciální sítě včetně přenosu silového působení, motorické koordinace, senzorických funkcí (propriocepce) a regulace bolesti. Odkazuje na síť vzájemně propojených, interagujících a funkčně závislých tkání, které významně participují na zajištění pohybových funkcí. Jeho součástí jsou neurovaskulární pochvy, aponeurózy, superficiální i hluboké fascie, meningy, membrány, myofasciální expanze, retinakula, periost, septa, šlachy, intramuskulární a intraneurální pojivová tkáň, adipózní tkáň, adventicie i kloubní pouzdra a ligamenta. Na rozdíl od toho termín „fascie“ představuje čistě anatomický pojem, který je definován jako pochva nebo jakkoliv velký počet vypitvané pojivové tkáně, která se vyskytuje pod kůží s funkcí spojení, obalení nebo oddělení svalů a dalších vnitřních orgánů [3, 4].

Dle histologického charakteru a anatomických vztahů lze rozlišit 3 hlavní typy fascie: (1) superficiální fascie, (2) hluboká neboli muskulární fascie, (3) interní fascie (vaskulární, viscerální…) [3, 5].

Superficiální fascie je součástí podkožní tkáně. Z obou stran je oddělena vrstvou adipocitů uložených v řídkém vazivu oddělených povrchovými a hlubokými retinaculami cutis (vláknité struktury spojující kůži, povrchovou a hlubokou fascii zajišťující pohyb jednotlivých vrstev a pružný odolný přenos sil ve všech směrech). Jak lze dobře demonstrovat pomocí schématu na Obr. 1, superficiální fascie se tedy nachází mezi superficiální adipózní tkání a hlubokou adipózní tkání [1]. Hluboká adipózní tkáň zároveň odděluje superficiální fascii od hluboké fascie, fibroelastické vrstvy obalující svaly.

Obrázek 1. Schéma reprezentující uspořádání podkožní tkáně a fasciálních vrstev. 1 Epidermis; 2 Dermis; 3 Superficiální adipozní tkáň a retinacula cutis superficialis; 4 Superficiální fascie; 5 Hluboká adipózní tkáň a retinacula cutis profundus; 6 Hluboká fascie; 7 Svalová tkáň.

Hluboká fascie existuje dvojího typu: aponeurotická a epimyziální. Aponeurotická fascie je zpravidla silná, snadno oddělitelná od svalu ležícího pod ní a s odlišnou tloušťkou podle tělesného regionu. Epimyziální fascie je zpravidla tenčí a silně spojená s příslušnými svaly, které se pod ní nachází [1,3]. Obecně je v odborných publikacích uváděno, že se hluboká fascie skládá ze 2-3 vrstev paralelních svazků kolagenních vláken, tuhé pojivové tkáně (DCT, z angl. dense connective tissue). V posledních letech se však vedou na toto téma mnohé diskuze a nevylučují se ani názory o větším počtu těchto fibrózních vrstev. Nicméně je jisté, že jednotlivé fibrózní vrstvy jsou od sebe odděleny vrstvami řídké pojivové tkáně (LCT, z angl. loose connective tissue), které umožňují vzájemný pohyb („klouzání“) těchto vrstev oproti sobě. Pokud má LCT optimálně nízkou viskozitu, lze považovat z mechanického hlediska každou fibrózní vrstvu hluboké fascie za samostatně nezávisle fungující jednotku. LCT rovněž hraje významnou roli ve schopnosti přizpůsobení se hluboké fascie objemovým změnám při kontrakci a dekontrakci pod ní ležících svalů [6].

Obrázek 2. Hluboká fascie zobrazená pomocí vysokofrekvenční ultrazvukové sondy, přiblížený výřez. Vrstva hluboké fascie je v červeném rámečku. Hyperechogenní linie – fibrózní vrstvy, hypoechogenní linie – řídká pojivová tkáň.

Zatímco superficiální fascie se podílí na etiopatogenezi postižení lymfatického, vaskulárního
a termoregulačního systému, u hluboké fascie se předpokládá, že hraje významnou roli u chronických onemocněních muskuloskeletálního aparátu jako jsou chronické bolesti v oblasti bederní a krční páteře, Dupuytrenova choroba, plantární fasciopatie a syndrom iliotibiálního traktu [2]. Hluboká fascie může být postižena především dvěma možnými alteracemi: (1) postižení na úrovni LCT, které ovlivní schopnost volného pohybu mezi jednotlivými fibrózními vrstvami fascie, (2) postižení komponent tuhé pojivové tkáně s důsledkem změny kapacity přenosu silového působení. V prvním případě se jedná o tzv. fasciální denzifikaci, která představuje zvýšenou denzitu fascie, důsledkem čehož může docházet ke změně mechanických vlastností tkáně bez strukturální změny tkáně. Ve druhém případě jde o tzv. fasciální fibrózu, proces podobný zjizvení, kdy jsou poškozeny svazky kolagenních vláken a dochází k depozici velkého množství fibrózní tkáně. Alterace typu fasciálních denzifikací jsou na rozdíl od fasciálních fibróz reverzibilní. Ve skutečnosti však není bez použití specifických přístrojových metod vždy jednoznačně jasné, zda se jedná o denzifikaci nebo fibrózu, což vede k tomu, že jsou na fasciální tkáně aplikovány různé léčebné prostředky s cílem zmírnit bolest, avšak ne vždy jsou účinné [6].

Skladba fascií je dnes na poli mezinárodní odborné literatury poměrně dobře popsána na makromorfologické i mikromorfologické úrovni. Dosud však není popsáno, jakým způsobem se fascie vyvíjí v období od narození do dospělosti a chybí tedy znalost morfologických a funkčních změn fascií v návaznosti na pohybový vývoj (motorickou ontogenezi). Zmapování fyziologického vývoje fascií ve vztahu k motorickému vývoji, čemuž se věnuji v rámci svého postgraduálního projektu, by mělo vytvořit důležitý podklad, k němuž budou vztahovány a s nímž budou porovnávány patologické nálezy u dětí s nefyziologickým motorickým vývojem, jako je například dětská mozková obrna.

Ovlivnění fascií pomocí různých terapeutických technik (např. fasciální manipulace) je v současné době součástí praxe mnoha fyzioterapeutů [7, 8]. Aby však mohla být terapie, zejména u dětí, cílená, nelze ji provádět bez objektivizované, systematické znalosti morfologie a funkce fascií u populace různých věkových rozmezí. Stejně tak je tato znalost, paralelně se znalostí fyziologické motorické ontogeneze, předpokladem cílené terapie rovněž u dospělých jedinců.

REFERENCE

  1. PIRRI, Carmelo, Carla STECCO, Caterina FEDE, Veronica MACCHI a Levent ÖZÇAKAR. Ultrasound Imaging of the Fascial Layers: You See (Only) What You Know. Journal of Ultrasound in Medicine[online]. 2019, 39(4), 827-828 [cit. 2022-10-18]. ISSN 0278-4297. Dostupné z: doi:10.1002/jum.15148
  1. KONDRUP, Flemming, Nathaly GAUDREAULT a Gabriel VENNE, 2022. The deep fascia and its role in chronic pain and pathological conditions: A review. Clinical Anatomy[online]. 35(5), 649-659 [cit. 2022-10-22]. ISSN 0897-3806. Dostupné z: doi:10.1002/ca.23882
  1. FEDE, Caterina, Carmelo PIRRI, Chenglei FAN, Lucia PETRELLI, Diego GUIDOLIN, Raffaele DE CARO a Carla STECCO, 2021. A Closer Look at the Cellular and Molecular Components of the Deep/Muscular Fasciae. International Journal of Molecular Sciences[online]. 22(3) [cit. 2022-10-22]. ISSN 1422-0067. Dostupné z: doi:10.3390/ijms22031411
  1. STECCO, Carla a Robert SCHLEIP. A fascia and the fascial system. Journal of Bodywork and Movement Therapies[online]. 2016, 20(1), 139-140 [cit. 2022-10-18]. ISSN 13608592. Dostupné z: doi:10.1016/j.jbmt.2015.11.012
  1. STECCO, L. a A. STECCO, 2017. Fascial Manipulation for Musculoskeletal Pain – Theoretical part. Second edition. Padova: Piccin. ISBN 978-88-299-2824-8.
  1. PAVAN, Piero G., Antonio STECCO, Robert STERN a Carla STECCO. Painful Connections: Densification Versus Fibrosis of Fascia. Current Pain and Headache Reports[online]. 2014, 18(8) [cit. 2022-10-18]. ISSN 1531-3433. Dostupné z: doi:10.1007/s11916-014-0441-4
  1. SEKITO, Florence, Marco PINTUCCI, Carmelo PIRRI, Mariana RIBEIRO DE MORAES REGO, Mayra CARDOSO, Kenia SOARES PAIXÃO, Valquiria RIBEIRO DA SILVA a Antonio STECCO, 2022. Facial Pain: RCT between Conventional Treatment and Fascial Manipulation® for Temporomandibular Disorders. Bioengineering[online]. 9(7), 1-13 [cit. 2022-10-29]. ISSN 2306-5354. Dostupné z: doi:10.3390/bioengineering9070279
  1. BIZ, Carlo, Carla STECCO, Ilaria FANTONI, Gianluca APRILE, Stefano GIACOMINI, Carmelo PIRRI a Pietro RUGGIERI, 2021. Fascial Manipulation Technique in the Conservative Management of Morton’s Syndrome: A Pilot Study. International Journal of Environmental Research and Public Health[online]. 18(15), 1-12 [cit. 2022-10-29]. ISSN 1660-4601. Dostupné z: doi:10.3390/ijerph18157952
Zpět na blog